Hele, Michale (budu ti tykat, ty ke mně ve svojí nový knize taky promlouváš jako ke kámošovi vod piva, tak co bych se žinýroval, viď?), já mám s tim Románem pro muže problém. Ne, vůbec nechci zpochybňovat, že umíš napsat čtivej příběh, že ho umíš přesně zacílit a k tomu v něm chytře a ironicky tematizovat autorskej subjekt a samotný psaní. Ten román je tak skvělej produkt, řemeslně dotaženej a dokonale zacílenej na zákazníka, že před tebou smekám, kluku kudrnatá. Je teda fakt, že příběh je obyčejná papundeklová sedačka z červený knihovny potažená koženkou celkem plytkýho pindání vo bohu, spravedlnosti, milostnejch vztazích a politice. Nic ve zlým, vypadá to dobře, sedneš si, ale na prdeli to stejně studí. Taky je fakt, že celá ta slavná čtivost nám jde po slabinách spíš než po mozku. Ale to je hádám součást hry, ne, knížka je to pro běžný chlapy, tak jaký pak cavyky s hloubánim. Součástí hry bude i to samoúčelný a exhibicionistický rozepsání dilemat a choutek autorskýho subjektu do několika maňáskovejch figur, že jo? Jako, čtou se samy, pohoda. Nemaj sice vnitřek, jsou to takový přehledně šoupatelný krabičky v čítankově strukturovaným bestselleru vo sexu, smrti a tak vůbec… Nejdřív mě to sralo, ale pak jsem si to vlastně žačal nějak primitivně užívat. Ta moc, s jakou lepíš zjevně pofidérní příběh a víš, že bude fungovat… v tom je něco opojně machistickýho! Problém bude asi v tom, že to, co ty píšeš, nějak neladí s tím, proč čtu. Řikám, respekt, chlape, prodejní čísla mluvěj jasnou řečí, vůl jsem tu já. Asi mi chybí Volvo XC 90.